Píše se rok 2021, leden. S manželem je všechno ok, máme dvě děti, ohledně nich vše ok, už jsme v domě na vesnici blízko přírodě, takže vlastně ok, studuju při mateřské dovolené vysokou školu, takže taky ok – nějaká ta náplň mimo domov, seberealizace a nikdo Ti nemůže říkat, že nic neděláš. Obstarat dvě děti a domácnost se může jevit jako nicnedělání. 😀
Ale doprčic, ne, něco furt není ok. Jo v přírodě jsem jako doma, mám chvíle plného uspokojení a z toho zase nervozita a nasrání…..

Tak kde je chyba?

Vždyť jsem tam, kde jsem chtěla být, jdu cestou, kterou jsem si vybrala … nebo ne?

V lednu na mě vykoukla reklama podnikání z pláže 2021 a ve mně se něco hnulo. Moc jsem se chtěla přidat, jenže mi došlo, že to není se školou reálné, tak jsem si řekla: „Nemusíš mít všechno hned, uvidím příští rok, nebo po škole…“

Díky Bohu, díky covidu a díky pár kamarádkám nám vznikla v březnu 2021 taková komunitní skupina „domškoláků“ a prcků bez MŠ, dalo by se říct skupina alternativních rodin, lidí, kteří chtějí žít jinak, v souladu se sebou, dětmi a tak dál.

A jooo, to bylo ono….to jsem potřebovala.

Začali jsme se scházet dva dny v týdnu, stále venku, děcka si ve velkém počtu vyhráli a mě došlo, co mi chybělo. Komunita, společenství, skupina stejně smýšlejících lidí, ženský kruh, stále se vyvíjející skupina a i když jsme každý jiný, máme něco společného.

Spojil nás zájem našich dětí, ale dalo nám to mnoho do všech našich životů. Můj životní směr se otočil opět o sto osmdesát.

Už tu nebyla jen příroda, která mi pomáhala nalézat samu sebe, my jsme se částečně stali tou přírodou a já se o sobě dozvěděla mnoho dalšího. Zjistila jsem, že vlastně ani školu dělat nechci.

Jak jakože nechci?

O tomto rozhodnutí si můžete více přečíst v dalším článku s názvem – Rozhodnutí (překvapivě laughing).

Nepřišlo to takhle rychle, to uvědomění mi trvalo asi 8 měsíců. Školu jsem začala studovat z důvodu, že jsem chtěla být s dětmi – primárně s mými dětmi a chtěla jsem mít nějakou jistotu a slušný plat.

Škola mě opravdu bavila, jenže mi brala jakýkoliv můj volný čas, hlavně večery. Po nevyspání přicházela frustrace z nenaplnění mých potřeb a to třeba jakýkoliv čas pro sebe, žádný odpočinek,  většinou 24 h s dětmi, bez hlídání (manžel přihlídl jen v nejnutnějších případech, popř. jsme si s kamarádkami zavedly jednou týdně kafe na cca 2 hoďky).

Dříve mě ani nenapadlo, že to, co mě baví a naplňuje, by mě mohlo živit.

Změny přišly ve chvíli, kdy už jsem si opravdu uvědomila, že mé děti jsou malé jen jednou, chci být s nimi a vlastně bych stejně do práce na celé dny nechtěla jít.

Abych byla spokojená, musím dělat to, co mě baví, potřebuji mít svobodu a nejlíp nechodit nikam na čas ( s tím mám velký problém laughing). A tak jsem ukončila školu s tím, že si ji přece můžu kdykoliv dodělat, kdybych náhodou v budoucnu chtěla.

Takže jsem na začátku ledna 2022 ukončila vysokou školu a věřila, že když ukončím jednu část života, otevřou se mi další dveře a nechala jsem to plynout.

A stalo se, od té doby mi skoro denně chodí zpětné vazby na účinnosti mých mastí a směsí bylinek.

Dostala jsem i tři nabídky spolupráce a mě došlo, že to fakt funguje. Když se člověk naladí na to, co opravdu chce, ono to přijde.

A tak jsem nastoupila na kurz podnikání z pláže, mám plány na celý rok dopředu, nechávám život plynout a o co se snažím je – nezahlcovat se.

Dělat krůčky postupně a naučit se odpočívat a zastavit se i doma, ne jenom v přírodě.

Nikola Navrátilová

Je žena, která ví, že nejlepší cesta k sobě vede přes přírodu a vnímání „obyčejného“. Je to manželka, matka dvou dětí a empatická, citlivá osoba, jejíž vášní jsou bylinky a hudba.

E-kniha ke stažení zdarma zde.

Více o Nikoš si můžete přečíst v záložce Můj příběh.