Dne 9.12. 2021 jsem si zapsala
Některá rozhodnutí jsou těžká, změní směr našeho života. Při některých rozhodnutích můžeme bojovat s našim egem.
Může se nám naskýtat otázka: „Mám být vytrvalá, nebo se přenést přes ego a jít za svým srdcem? I když ta cesta může být těžší, trnitější, ale na konci nás čeká naše touha. Učinit velké rozhodnutí, přenést se přes ego může být osvobozující, otevřou se nám nové dveře.
Stojíš – li na cestě rozhodnutí,
přemítáš nad tím, co budeš,
popřemýšlej, kdo jsi ty,
najdi se a šťastný být můžeš.
Spoj se sám se sebou,
najdi se v tichu a nudě,
hlasy tvého strachu nevedou,
s pýchou to vypadá bledě.
Tak navrať se k sobě,
ruku na srdce dej,
v jaké žiješ době,
zpět se neohlížej.
Dlouho jsem se nemohla smířit s tím, co budou říkat, nebo si myslet ostatní. Tento strach jsem ale překonala a svou jistotu v sebe vyhnala až na povrch. Bylo mi už jedno, co si kdo bude říkat, nikdo nežije můj život, nikdo z těch lidí vlastně neví, co já chci. Netýká se mě, co ostatní říkají.
Ale největší boj jsem měla sama se sebou.
Celou tu dobu jsem myslela, že ne…opak byl pravdou.
Neustále jsem se každý den prala sama se sebou: „Vždyť ty víš, že jsi ve škole dobrá, seminárku ti ani jednou nevrátili…“ A srdce: „Ale já už nechci, stejně nechci pracovat ve školce a chci jít za tím, co mě baví.“ A hlava: „Ale když uděláš školu a vydržíš to, budeš mít nějakou jistotu, kdyby náhodou.“ Srdce: „ Už nemůžu, potřebuji se věnovat i sobě, vzdělávat se v tom, co právě chci, mít čas na čtení, odpočinek, atd…“
A tak neustále dokola, každý den se pralo mé ego s mým srdcem a já nevěděla, co mám dělat.
už nevidím nic špatného na tom, vybočit z řady, jít jiným směrem.
Mou prioritou je to, co mě naplňuje a jelikož jsem magor, nebo multipotencionální, nebo blíženec nebo já nevím co, tak mě toho prostě baví moc. A škola na tři roky, kde jsem viděla mnoho strávených nocí a nic v cíli mě prostě začala obtěžovat.
Blahopřání?
Takže když mi někteří kondolovali k ukončení školy, já cítila výhru sama nad sebou. Dokázala jsem to, jdu za svým srdcem, jdu na cestu vedle svých dětí, na cestu kvalitně stráveného času s nimi i se sebou! Vím, že nejdu cestou jednodušší, ale aspoň nebudu litovat.
A tady přikládám báseň, kterou jsem napsala v době přemýšlení o ukončení školy:
Podepřu si hlavu,
né už usínám.
oči záměrně otvírám.
Není ještě konec,
já musím dál,
jako kůň na závodech,
ale bez cíle pospíchám.
Co to je,
ohlédnu se zpět,
dohání mě zběsilý svět.
Brzdím, otočka,
já nechci dál,
svým kořenům náruč otvírám.
Krize za krizí se na mě valí,
stop, tohle já už balím.
Nejsem jako vy, fakt nechci dál,
už nemůžu, usínám.
Nikola Navrátilová
Je žena, která ví, že nejlepší cesta k sobě vede přes přírodu a vnímání „obyčejného“. Je to manželka, matka dvou dětí a empatická, citlivá osoba, jejíž vášní jsou bylinky a hudba.
E-kniha ke stažení zdarma zde.
Více o Nikoš si můžete přečíst v záložce Můj příběh.
